POUTNÍK
Vítr fouká, oči pálí,
slzy však se neodvály.
Mysl strádá, ruce se klepou,
jak to říci jen pouhou větou?
Život chybí, nikdy víc,
všechno má svůj rub i líc.
K zemi klesám, dech mi mizí,
k čemu je teď zlato ryzí?
Na má víčka prach si sedá,
hladový vlk klid mi nedá.
Světem bloudím sem a tam,
kde já, poutník, konec mám?
Vítr fouká, oči pálí,
slzy však se neodvály.
Mysl strádá, ruce se klepou,
jak to říci jen pouhou větou?
Život chybí, nikdy víc,
všechno má svůj rub i líc.
K zemi klesám, dech mi mizí,
k čemu je teď zlato ryzí?
Na má víčka prach si sedá,
hladový vlk klid mi nedá.
Světem bloudím sem a tam,
kde já, poutník, konec mám?