Osvobození?
Dvanáctá hodina odbyla,
kostelní věž mladíka vzbudila.
Otevřel oči, hbitě vstal,
na smrt se již přichystal.
--Celý život žiješ v ústraní,
v zábavě ti však nikdo nebrání.
Nikdy ses neuměl vtipům smát.
Nechť stane se, co má se stát.--
Oblečen do černého,
obleku smutného,
opustil pokoj ve chvíli,
kdy plameny ohně jej schvátily.
Vše, v čem nacházel útěchu,
vzlétá jak popel nad střechu.
Stejně jak pokoj spálený
nechal vzpomínky navždy pohřbeny.
--Vážně máš života svého dost,
že pálíš svou minulost?
Myslíš, že spálíš-li za sebou každý most
nepřepadne tě nikdy více tíživá úzkost?--
Došel hoch časem tam, kam chtěl,
potají, nikým nespatřen.
Tajemné místo na kraji vesnice,
kde pálili kdysi čarodějnice.
Místo ďáblem prý prokleté,
ni mech či kvítko tu nekvete.
Vyprahlá země, pustina,
hoch polyká prášky, usíná.
--Proto, že nevypadáš jak Brad Pitt
chceš si teď svůj život vzít?
Proto, že nejsi idol každé ženy
chceš ležet v krvi na vlhké zemi?--
Opět otvírá své mladé oči,
vše kolem něj rychle se točí.
Najednou utichá, točit se přestává,
před jeho duši přichází postava.
Jako v černé kápi chrt,
blíží se sem ona - smrt!
Zastavuje, kápi snímá,
do očí jemu se dívá.
Zvedá svou malátnou pracku
a uděluje chlapci facku.
,,Bys skončil v pekle,
ty nevděčný fracku!"
--Na Zemi již v této době
leží tvoje tělo v hrobě,
v temné rakvi, pod hlínou.
Jsi nyní šťastný, hrdino?--
V pekle, jak je známo,
je pod kotle přikládáno.
Tak byla duše mladého pána
do jednoho takového kotle dána.
Při obrovské teplotě
v odporném pekle
dumá duše o samotě
v kotli leží lekle.
--Nyní je můj milý pozdě,
navždy budeš v temném hrobě.
Smrtí tvé trápení neskončilo.
Na věčná muka se proměnilo.
Lituješ teď svého činu?
Pomoc hledáš v Hospodinu?
Věříš, ač zabil jsi sám sebe,
že máš právo vejít do nebe?
Je příliš pozdě svých činů litovat.
Čekat, že Bůh může se smilovat.
Vyrovnej se s tím!
Pak ti i já odpustím.--
Po dlouhém pokání zdá se však,
že rozestoupil se temný mrak.
Světlo nebe proniká k duši mrtvého
a přijímá jej tímto za svého.
Uznal hloupost svého skutku
a ponořením se do smutku
po čase spojeném se všemi hrůzami
teď nachází se hoch mezi múzami.
--Já tě nyní nechám být,
v klidu věčný život žít
Však když přijde těžký čas,
vrátím se, Tvůj Vnitřní hlas.--
kostelní věž mladíka vzbudila.
Otevřel oči, hbitě vstal,
na smrt se již přichystal.
--Celý život žiješ v ústraní,
v zábavě ti však nikdo nebrání.
Nikdy ses neuměl vtipům smát.
Nechť stane se, co má se stát.--
Oblečen do černého,
obleku smutného,
opustil pokoj ve chvíli,
kdy plameny ohně jej schvátily.
Vše, v čem nacházel útěchu,
vzlétá jak popel nad střechu.
Stejně jak pokoj spálený
nechal vzpomínky navždy pohřbeny.
--Vážně máš života svého dost,
že pálíš svou minulost?
Myslíš, že spálíš-li za sebou každý most
nepřepadne tě nikdy více tíživá úzkost?--
Došel hoch časem tam, kam chtěl,
potají, nikým nespatřen.
Tajemné místo na kraji vesnice,
kde pálili kdysi čarodějnice.
Místo ďáblem prý prokleté,
ni mech či kvítko tu nekvete.
Vyprahlá země, pustina,
hoch polyká prášky, usíná.
--Proto, že nevypadáš jak Brad Pitt
chceš si teď svůj život vzít?
Proto, že nejsi idol každé ženy
chceš ležet v krvi na vlhké zemi?--
Opět otvírá své mladé oči,
vše kolem něj rychle se točí.
Najednou utichá, točit se přestává,
před jeho duši přichází postava.
Jako v černé kápi chrt,
blíží se sem ona - smrt!
Zastavuje, kápi snímá,
do očí jemu se dívá.
Zvedá svou malátnou pracku
a uděluje chlapci facku.
,,Bys skončil v pekle,
ty nevděčný fracku!"
--Na Zemi již v této době
leží tvoje tělo v hrobě,
v temné rakvi, pod hlínou.
Jsi nyní šťastný, hrdino?--
V pekle, jak je známo,
je pod kotle přikládáno.
Tak byla duše mladého pána
do jednoho takového kotle dána.
Při obrovské teplotě
v odporném pekle
dumá duše o samotě
v kotli leží lekle.
--Nyní je můj milý pozdě,
navždy budeš v temném hrobě.
Smrtí tvé trápení neskončilo.
Na věčná muka se proměnilo.
Lituješ teď svého činu?
Pomoc hledáš v Hospodinu?
Věříš, ač zabil jsi sám sebe,
že máš právo vejít do nebe?
Je příliš pozdě svých činů litovat.
Čekat, že Bůh může se smilovat.
Vyrovnej se s tím!
Pak ti i já odpustím.--
Po dlouhém pokání zdá se však,
že rozestoupil se temný mrak.
Světlo nebe proniká k duši mrtvého
a přijímá jej tímto za svého.
Uznal hloupost svého skutku
a ponořením se do smutku
po čase spojeném se všemi hrůzami
teď nachází se hoch mezi múzami.
--Já tě nyní nechám být,
v klidu věčný život žít
Však když přijde těžký čas,
vrátím se, Tvůj Vnitřní hlas.--
to je teda něco...