Zima a chlad bezcitně projíždí až do morku kostí,
jako tisíc nožů posedlých zlostí
probodává hlouběji a dál...
Nikdo již nevěří v naději
a s pronikavým výkřikem do hlubin tmy se topí.
Temnota dychtivě zahalí je v sobě, ve svém chladném nitru
jako vždy chytne a už nepustí...
Padají rychlostí světelnou,
dál a dál černou temnotou,
všude kolem poseto jest tisíc černých růže,
jejichž trny probodávají kůži.
Z listů květiny vyrojí se kapičky krve,
růže temnější, než prve,
pláče, krev po trnech až na kůži stéká,
nešťastně vzlyká a ví,
že již nejde vrátit se zpět,
zpět na onen lepší svět...
jako tisíc nožů posedlých zlostí
probodává hlouběji a dál...
Nikdo již nevěří v naději
a s pronikavým výkřikem do hlubin tmy se topí.
Temnota dychtivě zahalí je v sobě, ve svém chladném nitru
jako vždy chytne a už nepustí...
Padají rychlostí světelnou,
dál a dál černou temnotou,
všude kolem poseto jest tisíc černých růže,
jejichž trny probodávají kůži.
Z listů květiny vyrojí se kapičky krve,
růže temnější, než prve,
pláče, krev po trnech až na kůži stéká,
nešťastně vzlyká a ví,
že již nejde vrátit se zpět,
zpět na onen lepší svět...
pekny