Když život tvůj už ztrácí smysl, a touha skončit zakrývá ti mysl,
pak není už ti pomoci...
Přemýšlíš jak rozloučit se, se světem,
koukneš na strop se světlem...."oběsím se?" ptáš se...
Mysl říká ano, tělo však odporuje. "Špatná volba" řekneš si. Pohledneš na stůl. Nůž?
Mysl říká ano
a ani tělo není proti....Na chladné čepeli nože zrcadlí se tvoje tvář.
Srdce buší jak jen to jde...
Asi tuší, že je to naposled...V pravé ruce držíš nůž a v levé fotce fotku své rodiny..
Promiňte ze jsem byla taková.....říkáš si v duchu.
Poté rozhodneš se
skončit...chladná čepel trhá ti žílu a život skapává
na ležící fotku..a tak se život rozplynul ....